Pepíček vyjmenovává u tabule: „Nominativ, prezervativ, genitiv, prezervativ, dativ, prezervativ, akuzativ, prezervativ, vokativ, prezervativ, lokál, prezervativ, instrumentál, prezervativ.”
„Dobře, Pepíčku, dobře, ale pádů je jen sedm, ne čtrnáct,” namítne učitelka. „Proč tam stále opakuješ to samé slovo? Kde ses ho naučil?”
„V učebnici to nebylo,” připustí Pepíček. „Ale když jsem byl minulý týden vracet do tělocvičny balón, slyšel jsem vás, jak v nářaďovně poučujete našeho tělocvikáře: Dobře, Jirko, ale pamatuj - na každý pád prezervativ!”
Povídá paní učitelka: „Děti, pamatujete si, jak jsem při tělocviku stála na hlavě? Jakou barvu ta hlava měla?”
„Červenou, červenou!” volají děti.
„Správně, a proč?”
„Protože vám do ní natekla krev!”
„Výborně, děti! Ale teď stojím na nohou - jak to, že mi do nich také nenatekla krev a nejsou červené?”
„Protože nejsou duté!”
-
+


15. 12. 2011